Turecký prezident nařídil rozšířit průzkumné vrty ve Středozemním moři v oblasti, kterou země EU uznávají za součást výlučné ekonomické zóny Kypru. Kyperský prezident turecké kroky odsoudil a označil je za „agresi proti kyperské suverenitě”. Dle odborníka na oblast Středozemního moře z Aristotelovy univerzity v Soluni mohou turecké činy souviset s nástupem nového více protureckého prezidenta neuznávaného Severního Kypru.
Background
Počátek konfliktu lze sledovat do období 70. a 80. let, kdy došlo k rozdělení kyperského ostrova mezi dva státy – Kyperskou republiku a separatistický Severní Kypr. Souboj o naleziště nerostných surovin – ropy a zemního plynu – se rozhořel na přelomu tohoto tisíciletí, kdy byla objevena první ložiska. Oba státy – jak Turecko, tak Kypr, si nárokují námořní území v okolí ostrova. V roce 2004 proto kyperský prezident vyhlásil tzv. výlučnou ekonomickou zónu (EEZ) v námořních vodách u ostrova a o tři roky později první mezinárodní výběrové řízení na průzkum ložisek. Turecko přitom toto vymezení neuznává. Vymezení EEZ bývá u ostrovů komplikované relativně často, existence Severního Kypru však v tomto případě situaci dále komplikuje.
Nutno připomenout, že na veškeré kroky Kypru dohlíží jeho hlavní spojenec, Řecko. Turecko si naopak udržuje vliv v severní části ostrova, Severním Kypru. Je jediným státem světa, který tuto oblast uznává a naopak neuznává Kyperskou republiku jako celek. V kombinaci se strategickou polohou Středozemního moře a jeho nerostným bohatstvím se šance na poklidné vyřešení sporů týkajících se celistvosti ostrova ukazují být jen mizivé. O jak klíčové území se jedná dokládá mj. i fakt, že s objemem 450 miliard kubických metrů byla ložiska v mořích u kyperského ostrova v době objevení největším nalezištěm zemního plynu za posledních 10 let.
Po kyperských vrtech zareagovala turecká strana v roce 2008 taktéž udělením povolení k průzkumným vrtům, ovšem na území, které si již dříve nárokoval Kypr. Začalo tak docházet ke stále vyostřenějším sporům mezi oběma stranami, které neudržují téměř žádné diplomatické styky. Turecko dokonce opakovaně vyslalo vojenské námořní lodě do výlučné ekonomické zóny Kypru, aby soupeře zastrašilo a zároveň blokovalo potenciální těžbu.
Z geografického pohledu je zřejmé, že námořní území si nenárokují jen Turecko, Kypr a Řecko, ale i další okolní státy, zejména Izrael, Libanon, Libye a Egypt. Jak Turecko, tak Kypr tudíž začaly uzavírat bilaterální dohody, pomocí kterých si rozdělovaly území Středozemního moře. Zatímco Kypr uzavřel dohodu s Izraelem, Libanonem a Egyptem, Turecko uzavřelo dohodu s Libyí, skrze kterou si tyto země rozdělily koridor vedoucí od afrického pobřeží až k tureckému. Na základě této dohody z roku 2019 zahájilo Turecko opět výzkumné vrty ve vodách, které si nárokuje Kypr. Řecko na tuto skutečnost reagovalo uzavřením nové dohody s Egyptem, která vztahy ve Středozemním moři opět vyostřila. Do situace se v létě vložily nejen mezinárodní organizace, ale také reprezentanti evropských států, jmenovitě například Angela Merkel, po jejímž zásahu Turecko své lodě stáhlo.
Situací ve Středozemním moři se v posledních letech opakovaně zabývala i Evropská unie, která pozastavila jednání o přístupu Turecka do Unie mj. právě kvůli nevyřešeným sporům s Kyprem – jak pevninských, tak námořních. Několikrát dala najevo své znepokojení nad přístupem Turecka a souhlasila i s uvalením sankcí.
