Foto: Filip Turek – europoslanec a bývalý automobilový závodník.
Pokud jste jako já uzavřeni v bublině lidí, kteří trpí klimatickým žalem, považují se za feministy*ky a ve volbách do Evropského parlamentu pro ně největší dilema představovalo, kterou liberální stranu volit, možná vám jejich výsledek připadal jako horečný sen. Jestli existuje okamžik, který zbořil představu o liberálnosti a světovosti mladé generace v Evropě, jsou jím právě letošní volby. Jak vysvětlit to, že se generace prvovoličů obrací ke krajní pravici?
Jedním z největších skokanů v evropských volbách v Česku je uskupení Přísaha a Motoristé. Za jejím úspěchem stojí lídr kandidátky Filip Turek – a poněkud překvapivě i mladá generace voličů. Naše generace, kterou oplývá mýtus světovosti, liberálnosti a progresivismu, podle všeho pomohla na třetí místo antisystémovému uskupení, jehož dva hlavní body jsou boj proti green dealu a migraci.
Zapomněli jsme na někoho?
Možná si pod skupinou “mladých lidí” představíte ty, kteří mají maturitu a chodí na vysokou školu, umí mluvit několika jazyky, jsou konfrontováni různými světonázory a umí tak kriticky přemýšlet a většinou mají poměrně silný kulturní i sociální kapitál. Je dost možné, že vy a vaši kamarádi jste přesně takoví.
Existují však i mladí lidé, kteří vyrostli na maloměstě nebo vesnici, a i po škole tam zůstali žít. Často se živí rukama a politika je zajímá jen tehdy, když mají strach, že by mohla negativně a napřímo zasáhnout do jejich životů. Právě posledního dokázal Filip Turek využít – strach ze zákazu spalovacích motorů je dostatečně hmatatelný na to, aby přiměl právě tuto skupinu mladých lidí jít k volbám.
Sociolog Pierre Bourdieau kromě ekonomického kapitálu (tedy materiálního bohatství) rozlišuje i kapitál sociální (kvalita a množství kontaktů a známých) a kulturní (vzdělání). Všechny tři kapitály společně teprve určují postavení jedince ve společnosti.
Celoevropský fenomén
Antisystémovým a krajně pravicovým stranám nedávali mladí voliči hlas jen v Česku. Mladí lidé napříč kontinentem pociťují nejistotu a nestabilitu způsobenou Covidem, rostoucími cenami bydlení či válkou. Asi většina z nás vnímá, že některé aspekty systému, ve kterém žijeme, jsou zkrátka nefunkční. Velké problémy obvykle vyžadují komplexní řešení. Možná proto mladí lidé patřící spíše do skupin s nižším vzděláním inklinují spíše k populismu či krajní pravici. Naopak levice, která má obvykle ekonomicky ohroženého voliče přitahovat, s tímto úkonem selhává. Moderní levicové strany totiž propojují sociální jistoty např. s ochranou klimatu a její politiky tak často mohou znít komplikovaně.
Krajní pravice právě onu komplikovanost odmítá a přichází s populistickou – a zdánlivě jednoduchou – cestou ven z krize. To může být pro některé lákavé.
A tak se o mladé voliče rozšiřuje i elektorát německé AfD či francouzského Národního sdružení. Obě strany v proběhlých eurovolách skončily doma na prvních místech a vzaly tak vládnoucím politikům půdu pod nohama.
Touha po vzorech
Je poměrně náročné najít z této situace cestu ven. Jeden by se mohl začít strachovat, že právě vychováváme novou generaci voličů krajní pravice a představovat si dystopické scénáře.
S návrhem řešení na “odklon” mladých od populismu se vrátím k našemu příkladu Filipa Turka. Jak už jsem psala nahoře, mnoho mladých lidí politika nezajímá. Naopak téměř každý potřebuje mít nějaký vzor, někoho, ke komu může vzhlížet.
Jak podotýká např. videoesejistka Alice Cappelle, většinou si hledáme vzory, které jsou alespoň v nějakém základním rysu podobní nám nebo našemu životnímu stylu. Proto je mladému klukovi, který je ekonomicky ohrožen, vyrostl v konzervativních hodnotách a nedostalo se mu dostatečně kvalitní vzdělání, vzdálen „woke” influencer, který se obléká do feminně vypadajícího oblečení a na první pohled boří stereotypy. S našimi vzory se musíme alespoň trochu ztotožňovat – co do hodnot i do životního stylu.
Proto zmiňovaný kluk bude vzhlížet spíše k Filipu Turkovi. Ten sportuje, pracuje na sobě, umí věci říct jednoduše. Na tom samo o sobě není nic špatného, ale bohužel je i misogynní, sexistický a má problematickou minulost, co se týče podpory extrémní pravice.
Proto je potřeba, aby se za demokracii, sociální spravedlnost a feminismus postavilo co nejvíce různých lidí – i ti, které bychom na první pohled do svých řad nezařadili. Právě oni však mohou oslovit ty vrstvy společnosti, na kterých (jak jsme viděli v červnu) stojí volby.
Barbora Trčková
zástupkyně generální ředitelky ILO v modelu OSN
barbora.trckova@amo.cz
více informací ▼
Barča studuje politologii a žurnalistiku na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Pochází z valašského venkova, a i když si nyní život ve městě užívá, ráda se vrací do přírody a pomalejšího života. Kromě summitu pro AMO i pracuje a ve zbylém čase se vzdělává o feminismu, chodí na kafíčka s kamarády a objevuje svět hudby – užije si techníčko, Taylor Swift i operu.
