S blížícími prezidentskými volbami napětí na Ukrajině roste.

Novotná Barbora 22.03.2019, 10:50 Kyjev

Uplynulo již pět let od takzvaného Euromajdanu, ruské anexe Krymu a od začátku bojů v oblasti východní Ukrajiny, kde dodnes probíhá „válka na Donbase“ mezi ukrajinskými vládními silami a proruskými separatisty, z jejichž podpory je často obviňována Moskva.

Ze všech těchto událostí se Ukrajina stále vzpamatovává. V současnosti zemí hýbou především prezidentské volby, které se uskuteční 31. března a které provází turbulentní vývoj nejen ve volebních průzkumech.

Současný prezident Porošenko nechal uvěznit některé z opozičních politiků a zároveň některé ukrajinské oligarchy, mezi nimi například miliardáře a bývalého politického činitele Igora Kolomojského, který byl zatčen poté, co se neočekávaně vrátil ze svého exilu ve Švýcarsku. Těsně po tomto zatčení propukly v Kyjevě demonstrace, které přešly v desetitisícové manifestace na podporu a ochranu svobodných voleb a svobody slova. V ulicích hlavního města od té doby probíhají střety demonstrantů s policií.

Na východní Ukrajině se zároveň od začátku března opět rozhořely boje poté, co se proruským separatistům podařilo nečekaně dobýt Talakivku a Sartanu – příměstské části Mariupolu, klíčového přístavního a průmyslového města v Doněcké oblasti. Ukrajinská armáda v odpověď zaútočila podél blízké fronty s cílem ulevit silám v Mariupolu, což vedlo k obnovení bojů podél celé fronty samozvané Doněcké republiky a následně i samozvané Luhaňské republiky.

Boje si zatím vyžádaly přes 127 mrtvých a 201 raněných na ukrajinské straně. Odhadované ztráty u proruských separatistů se pohybují kolem 102 mrtvých, množství raněných není známé.

Prezidentské volby: O co jde?

Zleva: Petro Porošenko, Volodymyr Zelenskij, Julija Tymošenková; Zdroj: The Kyiv Post

Poslední prezidentské volby v zemi proběhly v květnu 2014, kdy v předčasných volbách po svržení Viktora Janukovyče zvítězil Petro Porošenko. Prezident představuje pro Ukrajinu jakožto poloprezidentskou republiku klíčovou politickou postavu. V sázce není ovšem pouze úřad prezidenta, jelikož v říjnu tohoto roku budou obyvatelé Ukrajiny volit také do Verchovne Rady – jednokomorového ukrajinského parlamentu.

Volební průzkumy, 22.03. 2019; Zdroj: KTA

V letošních volbách se o úřad uchází celkem 39 kandidátů. V nadcházejících dvoukolových volbách se ovšem zatím vyprofilovali 3 nejsilnější kandidáti – úřadující prezident Petro Porošenko, bývalý herec a komik Volodymyr Zelenský a bývalá premiérka Julija Tymošenková. Průzkumy volebního modelu ukázaly, že v prvním kole je favoritem Zelenský s 33 %, následován Tymošenkovou s 21 % a Porošenkem se 12 %.

Nedávné zatčení některých opozičních politiků a veřejných činitelů, včetně oligarchy Kolomojského, který ve volbách údajně výrazně podporuje Zelenského, vzbuzuje nejen na domácí scéně podezření, že se Porošenko pokouší nachýlit volby ve svůj prospěch. Mezi zatčenými politiky se nacházelo mnoho členů Opozičního bloku – strany, která vznikla uskupením politických stran, které v roce 2014 odmítly Euromajdan a jsou známé svými proruskými postoji.

Porošenko, který opírá své působení ve funkci o prozápadní postoje, o rozsáhlou řadu reforem a o neústupný přístup vůči Rusku, je ovšem v zemi hluboce neoblíben. Jeho vládu nejenže provází válka na východě Ukrajiny, ale také stále se prohlubující ekonomická krize. Porošenko je také viněn z toho, že málo bojuje proti korupci. Někteří jemu blízcí političtí činitelé byli také podezřelí z účasti na korupčních skandálech. Sám Porošenko je jedním z nejbohatších mužů v zemi.

Zelenský, který svou kampaň vede především na sociálních sítích, slibuje svým voličům liberální volební program, kde jedním z klíčových bodů je boj proti korupci, zatímco Tymošenková cílí na nacionální a protiruské nálady. Výhodou Zelenského může být velice vysoká nepopularita obou jeho nejsilnějších oponentů.

Rozdělená a zchudlá země

Volby ovšem nejsou jediným momentálním problémem Ukrajiny. Boj o politickou moc se také nachází ve stínu špatné ekonomické a sociální situace v zemi.

Ukrajinu od konfliktu s Ruskem provází zhoršení již stávajících problémů s jejím energetickým průmyslem. Je to právě energetická politika, která celý konflikt na Ukrajině provází a ukrajinská energetická soběstačnost má být podle mnohých ukrajinských politiků prvním krokem v boji proti ruskému expansionismu. Velká část ukrajinské energetiky totiž částečně závisí na ruské politice, jelikož mnoho plynovodů a ropovodů klíčových pro Ukrajinu vedou právě z Ruska. Ukrajinské společnosti pak těm ruským dluží miliardy za transitní poplatky. Reformy od roku 2015 ovšem vedly k prudkému nárůstu cen benzínu, se kterými příjem ukrajinských domácností nebyl schopen držet krok. Problémy s energetikou jsou také navázány na státní dluh. Energetickými reformami se ukrajinská vláda snaží získat půjčky od IMF, které by pomohly nastartovat ekonomiku. Celý energetický průmysl pak v zemi provází korupční skandály.

Už pět let zároveň sužují východ Ukrajiny boje mezi samozvanými proruskými republikami podporovanými Ruskem a ukrajinskou vládou. Boje mezi Ruskem a Ukrajinou se ovšem nepřenesly je na bitevní a diplomatické pole (jako tomu bylo v případě nedávného incidentu v Azovském moři), ale také na pole náboženské a samozřejmě etnické, kdy etničtí Rusové tvoří téměř 20 % populace. V rámci ukrajinské krize došlo k rozkolu mezi ruskou a ukrajinskou ortodoxní církví, které tvoří největší zastoupení v náboženské příslušnosti v zemi. V souvislosti s posledními událostmi tak v zemi vyvstávají násilné incidenty s náboženským a etnickým kontextem.

Plynovody pro Evropu

Současná eskalace na Ukrajině ovšem není pouze vnitropolitickou záležitostí – velkou roli hrají také plynovody, které skrze Ukrajinu přivádějí zemní plyn z Ruska do Evropy. Ukrajina se tak pro Evropu stává důležitou tranzitní zemí, což jí dodává jistou politickou a ekonomickou důležitost v evropských zájmech.

Velikou roli také hraje tzv. Nordstream I a Nordstream II. Nordstream I je již existující projekt plynovodů, které spojují Rusko a Německo skrze Baltské moře. Nordstream II je v současnosti chystané rozšíření tohoto spojení. Ukrajina ostře protestuje proti těmto projektům, podobně jako Polsko, jelikož pro obě tyto země je klíčové, aby plynovody vedly přes jejich území. Ukrajina se obává, že pokud by se z energetického hlediska stala pro Evropu marginální, pak bude ponechána napospas Rusku.

Plynovody vedoucí skrze Ukrajinu; Zdroj: Forbes

Mezi Ruskem a Západem

Ukrajina, která se v posledních letech snaží provázat svou politiku a ekonomiku co nejvíce s Evropskou unií, silně usiluje o přízeň Západu. Obává se expanze svého východního souseda, se kterým ještě před ukrajinskou krizí a anexí Krymu vedla neustále spory v mnoha rovinách. Ostatně během anexe Krymu se mnoho ukrajinských i západních politiků odvolávalo na podobnou situaci v Gruzii v roce 2008, kdy Rusko dalo po vítězné válce nad Gruzií vzniknout Jižní Osetii na úkor gruzínského území.

Jak pro Západ, tak pro Rusko je Ukrajina důležitou zemí – Rusko se obává toho, aby se NATO a Evropská unie nerozšiřovaly příliš k jeho hranicím a obě tyto organizace se naopak snaží přijímat co nejvíce evropských států. Proto je Ukrajina v současnosti pod bedlivým dohledem obou aktérů. Budoucnost země je v současné době nejistá a každá eskalace může buď pro Rusko, nebo pro Západ znamenat vítězství i tragédii.