Ministr zahraničí Ruské federace Sergej Lavrov po jednání s běloruským prezidentem Lukašenkem oznámil, že začátkem srpna 2021 proběhne v Bělorusku společné vojenské cvičení. Lavrov taktéž naznačil, že by se mělo jednat o další krok k posílení vojenské kooperace těchto států a modernizaci běloruských ozbrojených sil. Tyto kroky znepokojily některé představitele Polska a pobaltských republik, kteří chtějí svolat mimořádné setkání ministrů obrany NATO a EU. Polský ministr obrany Mariusz Błaszczak se vyjádřil, že bude jednat spolu se svými protějšky z V4 o možném značném rozšíření letošního cvičení Brave Warrior o vojáky dalších zemí NATO.
Background:
Od roku 2014, kdy došlo k ruskému napadení východní Ukrajiny, sledují evropské státy s obavami aktivitu ruských jednotek. Obzvláště znepokojující jsou pak pro východní státy NATO, konkrétně pro pobaltské republiky, které mají znatelnou ruskou menšinu, a pro Polsko.
Důsledkem událostí roku 2014 byla změna pohledu na tento region ze strany NATO a vznik jednotek velmi rychlé reakce, připravených zasáhnout kdekoliv do 24 hodin. Významným krokem bylo taktéž ustanovení misí Enhanced Forward Presence v Polsku, Lotyšsku, Litvě a Estonsku. Ty mají sloužit jako důkaz připravenosti NATO bránit tento region. Nad rámec snah NATO i EU šla Visegrádská skupina, která z vlastní iniciativy vytvořila svojí vojenskou skupinu, jejímž záměrem je stát se integrální součástí EU Battlegroup.
Problém pobaltských republik také spočívá v tom, že jsou i podle analytiků a válečných her NATO velmi těžko ubránitelné. Podle posledních cvičení by samostatně ozbrojené síly těchto republik byly schopny udržet potenciální invazi asi 60 hodin, než by invazní síly dosáhly hlavních měst. Pro posílení obrany je pak zásadní úsek litevsko-polské hranice (též známý jako Suwalki Gap), který je jedinou pozemní cestou, jež spojuje tuto oblast se zbytkem NATO. Tato hranice se ale nachází mezi Kaliningradskou oblastí (součást Ruské federace) a blízkým spojencem Ruska, Běloruskem.
Je pravděpodobné, že v případě napadení pobaltských republik ze strany Ruska by bylo pro obě strany klíčové získat, resp. udržet kontrolu nad tímto koridorem. Pro NATO by přerušení pozemní hranice s Pobaltím by znamenalo, že jakékoliv posily by musely být dopravovány vzduchem nebo po moři, což by vedlo ke značné limitaci těchto posil. Pro Rusko by pak právě toto omezení možnosti dopravovat efektivně posily znamenalo, že by Pobaltí bylo de facto bez větších šancí na vedení účinné obrany a tím pádem snadným cílem pro invazi.
Ruská federace vedle toho stále buduje svou přítomnost v oblasti. Pravidelná vojenská cvičení s běloruskou armádou, narušování vzdušného prostoru pobaltských republik vojenskými letouny a posilování vojenských stavů v Kaliningradské oblasti budí značné obavy. Významným příkladem může být prezence střel krátkého doletu Iskander-M právě v Kaliningradu. Tím se na dostřel těchto zbraňových systémů, před nimiž je velmi omezená či spíš nemožná účinná obrana dostávají i města jako Kodaň nebo Berlín. Mimo zmíněných střel krátkého doletu se v Kaliningradské oblasti nachází jeden z nezamrzajících přístavů, v němž je dislokována část z 56 plavidel Baltské flotily, námořní brigáda, pozemní jednotky a několik vojenských letišť. V Bělorusku se sice nenachází tak výrazné množství ruských jednotek, ale jejich přítomnost není nevýznamná pro tento region. Navíc, v případě potřeby se dá předpokládat, že jejich počty by se daly operativně navyšovat. Vzhledem k destabilizaci Běloruska v důsledku protestů v roce 2020 existovaly obavy o značném navýšení vlivu Ruska v této zemi, což dále vychyluje strategickou rovnováhu v oblasti.
