VOLNÉ TÉMA
Co má společného výbuch Nord Streamu, přeřezané kabely a běluha severní? Konflikt pod vodou nejsou jen ponorky a námořní miny, má ve skutečnosti mnoho podob. My dnes máme to štěstí (nebo tu smůlu), že v Evropě stále nové způsoby objevujeme v přímém přenosu.
Vít Šefl
náměstek generální tajemnice Rady EU
vit.sefl@amo.cz
více informací
Vít Šefl studuje teritoriální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a Pražský studentský summit spoluvytváří první rok. Narodil se v Hořovicích, ale v Praze tráví celý svůj život – přesto nemůže říct, že se by vyznal. V minulosti vystřídal celou škálu zaměstnání od dokumentaristy pro Paměť Národa po bedňáka. Když má chvíli volno, rád objevuje zákoutí republiky, leze na stěně a přemýšlí nad tím, jaké by to bylo žít ve filmu od Wese Andersona.
Nehoda není náhoda
Psalo se 26. září 2022. Zatímco vesmírné plavidlo NASA se stalo prvním takovým objektem, který cíleně naboural do asteroidu, britská libra klesla na své historické minimum oproti dolaru kvůli ekonomické politice Lizz Trussové. Ten stejný den zaznamenaly seismografy v Dánsku, Německu, Švédsku, Norsku a Finsku dva podvodní otřesy poblíž ostrovu Bornholm. Šlo nepochybně o exploze. Ve stejnou chvíli poklesl tlak v plynovodech Nord Stream 1 a Nord Stream 2, ze kterých začal unikat zemní plyn na hladinu. Množství uvolněného methanu z ruských plynovodů v následujících několika dnech se vyrovnalo ročním emisím celého Švédska. Dodnes není jasné, kdo za výbuchy stál, ale teorie sahají od rozkazu z Bílého domu přes ruskou sabotáž až po operaci speciálních ukrajinských jednotek. To, že po více než dvou letech a několika vyšetřováních stále nemáme odpověď, značí to, že se ji asi ještě dlouho nedozvíme, případně že se ji dovědět ani nemáme. Zásadní věc, kterou si lze z této příhody odnést je, že mezinárodní vody jsou v zásadě hřiště pro všechny. Nemůžete lodím zakázat v nich plout a pokud se v nich něco stane, jen stěží dopadnete viníka. Můžete posílit dohled tam, kde se dá, což je přesně to, co evropské země v Baltském moři udělaly. Nord Stream tak sice již nikdy nebyl obětí útoku, místo toho se ale objevily nové cíle.
Tu kabel…
Více než 95 % všech dat na světě se přenáší pod vodou. Je to díky optickým kabelům, které dokážou přenést velké množství informací rychleji, dál a levněji než satelity. Dnes jich je na světě téměř 500 a dohromady tvoří 900 tisíc mil dlouhou podvodní síť, tedy vlastně takovou páteř internetu. Ačkoliv s pokládáním kabelů na mořské dno začaly vlády států, dnes si globální firmy jako Amazon, Google, Meta a Microsoft pokládají vlastní. Závislí jsme na nich ale všichni. Například výbuch mořské sopky v roce 2014 odříznul Království Tonga na měsíc od většiny internetu. Častěji za poškození kabelů může rybaření nebo lodní kotvy, jsou i případy, kdy kabely přehryzávají žraloci. Každopádně je zde velký potenciál pro sabotáž. Za posledních 14 měsíců byly v Baltském moři přerušeny kabely devětkrát, přičemž tři nejnovější případy byly jen z listopadu a prosince 2024. Ruská a čínská plavidla (nejčastěji rybářské lodě či tankery) mají zvláštní tendenci vyskytovat se kolem kabelů těsně před jejich přerušením, načež unikají vyšetřování v mezinárodních vodách.
Alespoň tak to bylo doposud. V posledním takovém případě, který se odehrál 25. prosince 2024, se finské pobřežní hlídce podařilo zastavit tanker Eagle S. Ten svou kotvou taženou po mořském dnu přeťal elektrické a optické kabely spojující Finsko, Estonsko a Německo. Úřady, jež předtím Eagle S nějakou dobu sledovaly, nařídily tankeru plout do finských teritoriálních vod, kde se na něj poté mohly nalodit speciální jednotky. Finsko své jednání zdůvodnilo tím, že poškození hrozilo dalším kabelům v rámci jejich exkluzivní ekonomické zóny. Zůstává otázkou, jestli byl tímto stanoven nový precedent, kterým se pak budou řídit i další státy. Jasné je, že není možné zadržet každou podezřelou loď, a to i z důvodu, že by je mohla začít doprovázet například ruská vojenská plavidla ve snaze vynutit si právo na svobodnou plavbu. Takovou eskalaci si zatím zřejmě nikdo nepřeje, takže hra na kočku a myš bude v Baltském moři pokračovat dál.
Zachraňte Hvaldimira
26. dubna 2019 se u norského ostrova Ingøya objevila běluha. Nebylo by to nic neobvyklého, kdyby se samec běluhy severní nechoval podezřele přítulně a kdyby na sobě neměl připevněný postroj na kameru. Postroj, jenž se podařilo sundat, na sobě měl vyrytý nápis „Majetek Petrohradu“. Běluha dostala jméno Hvaldimir, tedy spojení velryby v norštině (hval) a prezidenta Vladimíra Putina. Armády Ruské federace i Spojených států měly v minulosti tréninkové programy pro kytovce. Například američtí delfíni byli použiti během druhé války v Zálivu na detekci min. Běluhy trénovali Rusové ještě nedávno přímo v Murmansku, tedy nedaleko místa, kde se objevil Hvaldimir. Norské pobřeží pro něj bylo ideální s dostatkem potravy v přírodě i od rybářů, se kterými se spřátelil. Turistům vracel cennosti spadlé do vody, nechával se hladit a reagoval na gesta, což jen dokazovalo jeho předchozí výcvik.
Mluvčí ruské armády se hned v roce 2019 pokusil spekulace o špiónské běluze uklidnit slovy: „Kdybychom používali toto zvíře pro špionáž, myslíte si, že bychom k němu přidělali i mobilní číslo se zprávou ‚prosím zavolejte nám?“ Možnost, že Hvaldimir mohl uniknout z ruského námořnictva, ale mluvčí nepopřel. Příběh Hvaldimira má bohužel smutný konec. V srpnu 2024 ho vyplavily vlny nedaleko Stavangeru. Ochránci zvířecích práv vydali zprávu, že zemřel na následek použití střelné zbraně, pitva však neprokázala žádné známky lidské činnosti. Tak jako tak prožil velkou část svého života na svobodě. Vlastně ani nezáleží na tom, jestli šlo skutečně o špióna Už jen fakt, že jde o uznávanou teorii, dokazuje, v jakém světě se dnes nacházíme. Způsoby, jak soupeřit, škodit a vést konflikt bez eskalování situace se stále zdokonalují. Moře je pro takové případy hybridní války naprosto ideální. Jak se totiž říká, co oči nevidí, to srdce nebolí.
