Zachary Lavengood je doktorandem na Institutu mezinárodních studií FSV UK specializující se na teritoriální studia a válečné konflikty. Narodil se ve městečku Clarksville v Tennessee, vystudoval střední a vysokou školu v Memphisu. Ačkoli posledních deset žije mimo Spojené státy, pojí ho s nimi stále rodina a přátelé. Bedlivě sleduje nadcházející prezidentské volby, které se v zemi odehrají již 5. listopadu.
Jste ze státu Tennessee, posloucháte rád country?
Ano, i když mám raději starší „honky-tonk“ hudbu než moderní pop-country, s nímž u nás v Nashvillu začínala třeba Taylor Swift. Jsme také slavní pro naše blues, které má zase centrum v Memphisu. Milujeme naše muzikanty, stačí se podívat na prezidentské volby z roku 2020, kdy u nás získal Kanye West nejvíc hlasů v celé zemi.
Pozorujete teď nějak politickou situaci ve vašem rodném státě?
Snažím se. Lokální politika je v Tennessee hodně předvídatelná, ale kdybych to měl shrnout, dvě největší témata jsou zde ekonomika a měnící se obyvatelstvo. I v okolí mého městečka se neustále otevírají nové továrny, které potřebují kvalifikované a vzdělané lidi. Ti se sem zpravidla stěhují odjinud a zvedají tak životní náklady všem ostatním. Roste urbanizace, ateismus i etnická diverzita. Mění se celková tvář státu, což některé konzervativce rozčiluje.
Není přesto Tennessee součástí regionu „deep south“, tedy pevně v republikánských rukou?
To je pravda, Trump zde v roce 2020 vyhrál s 60 procenty. Máme republikánského guvernéra, senátory a 8 z 9 reprezentantů. Na lokální úrovni je to trochu jiné, jelikož města jako Nashville a Memphis se dají považovat za „fialová“, tedy ani republikánská, ani demokratická. Ačkoliv zde roste diverzita, konzervativní lidé na venkově jsou disciplinovanější a jednoduše chodí pokaždé volit.
V okolních státech je palčivým problémem i fentatyl, syntetický a snadno dostupný opioid. Jen v Tennessee na předávkování zemřelo v roce 2022 téměř 4000 lidí. Odkud se tato krize vzala?
Nezačala v Tennessee, ale rozhodně tam již zanechala velkou stopu. Na konzervativní stát tady byly drogy vždycky překvapivě časté, ale v posledních dvaceti letech se to hodně změnilo. Už nenajdete „party drugs“, lidem jde spíš o únik. Nejdřív to byl heroin z Golfského zálivu a potom se začaly objevovat opioidy ve formě tabletek. Doktoři vám je předepíšou a můžete je brát na chronickou bolest, na léčbu jiných závislostí nebo třeba z nudy. Většinou jsou pak odrazovým můstkem pro tvrdší drogy, jako je fentanyl. Ten je o tolik nebezpečnější, že po něm kolabují lidé v Nashvillu na ulici. Pokaždé, když se vracím domů do Clarksvillu, slyším o dalších kamarádech ze základky, kteří se mezitím předávkovali.
Má to co dočinění s celým regionem Appalačského pohoří?
Ano, po uzavření všech dolů a odchodu podniků se celá oblast ekonomicky propadla. Lidé se nudí, nemají dobré vzdělání ani vyhlídky, že by se kdy odstěhovali. Rodiny tam drží pospolu, a i kdyby se někdo chtěl odstěhovat na sever nebo na západ, kde je ekonomika lepší, nesou si spolu hodně stigmatu. Lidé na jihu a obzvlášť v Appalačských horách mluví se silným přízvukem, který na mnohé působí negramotně. Můžu pořádat přednášku na jadernou fyziku, ale pokud budu mluvit tak, jako mluvím doma, Američané mi nic neuvěří. Proto jsou drogy v téhle části Spojených států tak populární. Lidé se nudí, nedokážou odejít a nemají naději na změnu.
Mluvíte o naději, snaží se republikáni nebo demokrati v rámci voleb nějakou nabídnout?
Je to rozhodně velké téma. Každý, koho znám, do jisté míry cítí apatii, beznaděj. Obamu jsme zvolili, protože naději nabízel, ale to se úplně nenaplnilo. Dnes jsou všichni opatrnější, a i když politici mluví o tom, že chtějí věci zlepšit, o naději to úplně není. Republikáni chtějí uzdravit společnost, kterou zkazili určití lidé, zatímco demokrati mluví víc o strukturálních chybách, které je potřeba napravit. Nevím, kolik z toho je možné. Popravdě nikdo nevěří, že se Amerika během příštích čtyř let zlepší. Všichni spíš doufáme, že se nezhorší.
Může s tím průměrný Američan něco dělat?
Může jít k volbám. Tato země potřebuje zásadní změny seshora, ale ty se dělají těžko, když v Kongresu stále sedí lidé, kteří odmítají posílat emaily. Nedá se po tak starých lidech chtít, aby mysleli na budoucnost, kterou už sami nezažijí. Jejich děti a vnoučata jsou už stejně s penězi za vodou, tak proč se snažit? Potřebujeme mladé zodpovědné politiky, s nimiž se jejich úspěchy i neúspěchy budou táhnout po zbytek života. Potřebujeme někoho, kdo zažije dobu, kterou pomáhá tvořit.
Jak Kamala Harris, tak Trumpův kandidát na viceprezidenta JD Vance, působí mladě.
To ano, vypadají tak. Kamala řekl bych více než Vance, který má stejně auru člověka bavícího se jenom s důchodci. Oba jsou ale spojeni s Trump-Biden érou, takže teď se bavíme čistě o vzhledu. Rozhodně nejsou mladí do té míry, jako byli Obama nebo Kennedy, jimž to výrazně pomohlo.
Věříte předvolebním průzkumům? Ty v roce 2016 věštily vítězství pro Hillary Clinton.
Moc jim nevěřím, možná s výjimkou těch velkých jako Gallup Poll nebo PEW Research. Jedním z problémů je důvěryhodnost online průzkumů, které stále lze ovlivnit pomocí botů. Od toho se odvíjí druhý problém, a to že spoustu těch průzkumů probíhá stále telefonicky. Spam-calling je v Americe tak rozšířený, že mladí lidé nezvedají telefon. Starší generace to ale vidí jako slušnost a telefon zvednou pokaždé. Proto si myslím, že předvolební průzkumy vlastně nadržují republikánům a Trumpovi.
V Evropě naopak radikální strany často dopadají lépe než v průzkumech, protože se lidé zdráhají zprvu přiznat, koho budou volit.
To pro Spojené státy neplatí. Dokud jsem nezačal žít v zahraničí, nedošlo mi, jak málo je v Americe kultury, kolem níž by si lidé mohli vytvořit vlastní identitu. Politika je její velkou součástí, což jen vybízí k tomu přijímat extrémní pozice. Podporovatel Trumpa to o sobě bez problému řekne, jelikož si tím upevňuje svou identitu. Od těch 50 procent uprostřed toho moc neslyšíme.
Když už je řeč o extrémních pozicích, dokážete si představit scénář, ve kterém se po volbách znovu odehraje útok na Kapitol jako v lednu 2021?
Myslím, že ano. Amerika se nepoučila a lidé, kteří ten útok provedli (nemluvím teď o Trumpovi, jenž byl rozhodně na vině), nebyli dostatečně potrestáni. Neříkám, že by je měli dát veřejně pranýřovat, ale je potřeba z takových lidí udělat odstrašující příklad. Pokud je jen plácnete přes prsty, pochopí, že to je cena, kterou stačí příště zaplatit. Každý zvládneme dva roky vězení, zvlášť když si myslíme, že zachraňujeme svoji zemi. Samozřejmě bude mnohem více ochranky kolem Kapitolu, ale nevylučuji, že se něco takového stane znovu, pokud Donald Trump prohraje. Pokud prohraje Kamala Harris, dokážu si představit velké zklamání a odchody ze země, ale povstání ne.
“Potřebujeme mladé zodpovědné politiky, s nimiž se jejich úspěchy i neúspěchy budou táhnout po zbytek života. Potřebujeme někoho, kdo zažije dobu, kterou pomáhá tvořit.”
Jsou tyhle volby Trumpova labutí píseň?
Je to starý člověk a za čtyři roky bude ještě starší. Pokud se nestane prezidentem teď, buď poputuje do vězení, anebo ho republikánská strana úplně odstřihne. Pokud si ho zvolíme, nebudu se divit, jestli se udrží u moci až do smrti. Američané můžou být někdy hodně zaslepení představou, že naše země bude vždy skvělá a že nemůžeme udělat nic špatného. Mladí lidé tohle už chápou jako součást propagandy z druhé světové války. Nejsme unikátní v historii. Měli jsme dobrý pár dekád, ale můžeme jít ke dnu jako kdokoliv jiný. To si myslím, že je zdrojem apatie u hodně z nás. Pohybujeme se
stále dál, ale člověk, který se drží volantu, musí doslova zemřít, aby nás k němu pustil. Většina mladých lidí nepodporuje Trumpa ani Kamalu Harris. Chceme jen, aby nás svět konečně pustil k řízení.
Vít Šefl
náměstek generální tajemnice Rady EU
více informací ▼
Vít Šefl studuje teritoriální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a Pražský studentský summit spoluvytváří první rok. Narodil se v Hořovicích, ale v Praze tráví celý svůj život – přesto nemůže říct, že se by vyznal. V minulosti vystřídal celou škálu zaměstnání od dokumentaristy pro Paměť Národa po bedňáka. Když má chvíli volno, rád objevuje zákoutí republiky, leze na stěně a přemýšlí nad tím, jaké by to bylo žít ve filmu od Wese Andersona.
