Daňová ruleta

Minulý měsíc se po dlouhé době dostala do popředí pozornosti jiná témata než koronavirus. Nejdřív americké volby (o těch už jsem psal), následně pak největší daňové změny v České republice za mnoho let (o tom píšu teď). Výsledek se nelíbí snad vůbec nikomu, premiér Babiš lobuje v senátu, aby tyto změny nebyly přijaty, Miloš Zeman hrozí vetem, z ČSSD se ozývají hlasy, které mluví o porušení koaliční smlouvy. Opoziční strany mluví o potenciálním krachu veřejných financí. Nejvíce biti na tom však budou kraje a místní samosprávy. Jak jsme se tedy dopracovali k těmto obrovským změnám, o které prakticky nikdo nemá skutečně zájem?

Zaměstnance čeká od nového roku znatelné snížení daní. Minulý měsíc poslanci rozhodli o zrušení superhrubé mzdy a zavedením nové 15, resp. 23% daňové sazby. K tomu navíc prošlo zvýšení základní daňové slevy na poplatníka o 9 285 korun. To v jazyce normálních lidí znamená, že stát na daních vybere výrazně méně peněz než doposud. Lidem s nižšími příjmy zůstane v peněžence o několik set korun více, u lidí s vysokými příjmy se pak jedná o tisíce korun navíc. Někteří zaměstnanci jsou z tohoto kroku pochopitelně nadšení. To se ovšem nedá říct o samosprávných celcích, tedy obcích, které přijdou o 31 miliard korun, a o krajích, které přijdou bezmála o 12 miliard. 

Kraje a obce donutí opatření výrazně šetřit, a to na investicích, opravách či výstavbě nových silnic. Reálně hrozí i osekávání výdajů na svoz odpadů, údržbu zeleně či obdobné běžné výdaje. Kritika se neozývá pouze z úst politiků, jejichž strany proti daňovým změnám ve sněmovně hlasovaly, ale také například od hejtmana Královéhradeckého kraje za ODS, která ve sněmovně společně s hnutím ANO, KSČM a SPD hlasovala pro návrh. Naopak pro středočeského radního Martina Kupku (z ODS) je snížení daní jedním z pilířů pravicové politiky. 

Podle podporovatelů donutí zrušení superhrubé mzdy stát k úsporám zejména v oblasti mandatorních výdajů, tedy takových, které vláda musí povinně vynaložit, protože jsou stanoveny zákonem, a kvazimandatorních výdajů – výdajů na platy státních zaměstnanců. Dále dojde k úsporám na příspěvcích do mezinárodních organizací či výdajích na aktivní politiku zaměstnanosti. Tyto výdaje jsou v současnosti největší položkou veřejných rozpočtů. Společně s propuštěním nadbytečných státních úředníků tyto změny donutí stát ke strukturálním reformám zdravotního, sociálního a důchodové systému. 

Naopak kritici změn se obávají o stav veřejných rozpočtů, respektive o masivní zadlužování, které po zrušení superhrubé mzdy nastane. Dluhový strop tak nebude dosažen až v plánovém roce 2027, ale daleko dříve. 

Sociolog Daniel Prokop z výzkumné společnosti PAQ research upozorňuje, že na zrušení superhrubé mzdy nejvíce vydělají lidé s nejvyššími příjmy, lidé s nejnižšími příjmy si průměrně přijdou na 270 korun. Dále vyvrací častý argument vládních představitelů, který ve zkratce funguje na premise, že zrušením superhrubé mzdy se peníze, které lidem zůstanou navíc, vrátí do ekonomiky díky vyšší spotřebě. To se však dle Prokopa nestane kvůli tomu, že nadprůměrně vydělávající lidé si dnes už většinu svého platu spoří, peníze by naopak spíše utratila nízkopříjmová skupina. 

Kvůli nedostatečnému financování krajů a obcí pak následně dojde k osekání výdajů na sociální služby a vzdělávání, což může mít za následek značné prohloubení rozdílů mezi periferními oblastmi České republiky a bohatšími centrálními oblastmi. To se opět promítne převážně do života chudších obyvatel. 

Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) navrhuje konzervativnější variantu, která tolik nepoškozuje veřejné rozpočty. Vládní varianta totiž počítá s ročními náklady přes 80 miliard, návrh IDEA počítá s ročními náklady okolo 44 miliard korun. Spoluautorem tohoto návrhu je mimojiné výše zmíněný Daniel Prokop.

Svou pozici staví na velmi vysokém zdanění práce, které do značné míry znevýhodňuje právě nízkopříjmové skupiny obyvatelstva. Ve srovnání s Německem, které si z nízkých mezd na daních vezme přibližně 26 %, v České republice to dosahuje až 38 %. V Německu pak následně roste zdanění práce s rostoucími příjmy, u zaměstnaných lidí s trojnásobkem průměrné mzdy zůstává shodné 47% zdanění. Stát tak daleko méně zatěžuje nízké mzdy, což může omezovat chudobu zaměstnanců, usnadnit alokaci financí do chudších regionů a stimulovat domácí spotřebu, protože nízkopříjmová skupina lidí utrácí více peněz než lidé s vysokými příjmy

Varianta předkládložená institutem IDEA narozdíl od té vládní pouze mírně snižuje daňové sazby na 20 %, respektive 27 % od čtyřnásobku průměrné mzdy. Výrazně zvyšuje slevu na poplatníka na 34 700 korun ročně, celkem o 10 tisíc korun. Tato sleva je následně převáděna do daňového bonusu, aby ho mohli čerpat nízkopříjmoví zaměstnanci. To by české zdanění více přiblížilo německému modelu. 

Vládní návrh se po schválení poslaneckou sněmovnou nyní přesunul do Senátu. Po dlouhých jendáních Senát schválil zvýšení slevy na poplatníka o 3 000 korun, v roce 2022 by se pak sleva zvýšila o dalších 3 000 korun na 30 840 korun. Ministryně financí Alena Schillerová podpořila senátní návrh o navýšení podílu pro obce a kraje, aby se jim z 80 % kompenzovala finanční ztráta. Došlo by také ke zrušení superhrubé mzdy a její nahrazení daňovou sazbou v avizované výši 15, respektive 23 %.