Máte toho dost?

Jako by to nikdy nekončilo.
Každé ráno na nás vyskakuje příval novinek: tanky na ukrajinských hranicích, nepokoje v Kazachstánu, klimatická změna, energetická krize, omikron. Olympijské hry založené na ideálech míru, přátelství mezi národy a fair play se za dva týdny opravdu uskuteční v zemi, kde ve stejném okamžiku jeden z těchto národů trpí v novodobých koncentračních táborech. Většina z nás si za poslední roky zvykla hledat, co je se světem špatně. A není potřeba se příliš snažit. 

Témata k frustraci kolem sebe zpravidla nacházíme snadno, několik z nich inspirovalo i články v tomto čísle Chronu. K tomu připočtěte nevlídné zimní počasí, záplavu zkoušek a testů ve škole i ne právě růžově vypadající pandemickou situaci, která v posledních týdnech načas vyřadila z veřejného života mnohé z nás.

Není se čemu divit, pokud máte pocit, že je toho poslední dobou víc, než se dá zvládnout. Únava prostupuje celou společností a i my v přípravném týmu jsme pro přípravu workshopu a Chronu ve velmi nejisté době zkoušek a karantén často museli vynaložit poslední zbytky svých sil. A i tak nás pandemie nakonec vyřadila ze hry tak, že prostě nebylo reálné pro vás další číslo připravit v podobě, na kterou jste zvyklí. Je normální občas cítit, že je toho moc. Je normální se tak cítit teď.

Nebylo by ani překvapivé, pokud by se vám uprostřed všech stresujících úkolů v hlavě objevila otázka: A proč bych k tomu všemu měl ještě obětovat čas summitu?

To, co se vám tu snažíme předat, je schopnost dívat se dopředu. Přetavit frustraci ze současného stavu věcí v akceschopnost. Přijít s vizí, jak by se situace mohla vyvíjet k lepšímu. Inspirativní příklady pozitivních změn můžeme vidět všude kolem a několik z nich vám přinášíme i v nejnovějším čísle. Ať už jsou jimi spolky, které se na odstraňování nerovných podmínek snaží pracovat, nebo advokátka bojující za spravedlnost pro oběti sexuálního násilí.

Inspirativním příkladem se ale můžete stát i vy. A summit je k tomu příležitost. Hodinami strávenými nad vyhledáváním informací, psaním stanovisek i tvrdým vyjednáváním se tu vlastně všichni neustále snažíme odpovídat na jednu otázku: Co s tímhle problémem můžeme dělat?

Čas, který teď summitu věnujete, vám tak kromě skvělých přátel a schopností může přinést i naději, že tváří v tvář všemu, co vás na dnešním světě štve, je možné hledat východisko. Že každý z nás má spoluzodpovědnost za to, jak to tu vypadá. A že i když máme pocit, že je toho víc, než jsme schopni zvládnout, není rezignace jediným řešením.

Anna Marie Podlipná

šéfredaktorka

Anna Marie Podlipná

Anna Marie Podlipná

předsedkyně G20, šéfredaktorka Chronu

anna.marie.podlipna@amo.cz

více informací ▼

Aniččiným prvním dětským snem bylo stát se pilotkou stíhačky. Posléze se rozhodla, že přeci jen raději bude spisovatelkou, a proto teď zcela logicky nastupuje na Přírodovědeckou fakultu. Pravděpodobně ji najdete na nádraží, jak si vybírá vlak pro další ze svých spontánních výletů bez předem stanoveného cíle. Díky téhle své zálibě tak už ve vlaku zvládne napsat báseň (nebo vlastní medailonek), či uvařit čínskou polévku. Radost jí udělá dobrá hudba a špatné vtipy, kromě toho má v oblibě chození po horách, pohoršování lidí zpíváním na ulici a koupáním v kašnách nebo chaotické vaření.