Evropská unie stáhla své uznání Juana Guaidóa jako jediného prezidenta Venezuely poté, co již dlouhodobě jeho podpora mezi opozicí klesá. Nicolas Maduro mezitím upevnil svou moc v dalších volbách, které opozice opět označila za nelegitimní. Jedna z hlavních osobností opozice Maria Corina Machado se již několikrát nechala slyšet, že by opozice měla být v boji proti Madurovi mnohem radikálnější. Pár hodin po oduznání Guaida vystoupil prezident Maduro a označil toto rozhodnutí za své ultimátní vítězství. Část veřejnosti podporovaná Mariou Machado zahájila v hlavním městě Caracasu protesty, které vedly ke stovkám zatčených a několika mrtvým. Spojené státy se mezitím nechaly slyšet, že rozhodnutí Evropské unie považují za chybné a že budou situaci ve Venezuele detailně sledovat.

Background:

Venezuela se již několik let potácí v hluboké ekonomické krizi, která byla způsobena závislostí ekonomiky na ropě a autoritativními levicovými vládami Huga Cháveze a Nicolase Madura, spojenými s nezodpovědnou státní politikou ve snaze nastolit „socialismus 21. století“. Inflace ve Venezuele je již několik let nejvyšší na světě a upadající režim upevnil svou moc opakovanou manipulací s Ústavním soudem ve Venezuele, což Madurovi umožnilo poté, co opozice několikrát vyhrála volby do Národního shromáždění (legislativního tělesa ve Venezuele), založit si v roce 2017 vlastní legislativní těleso – Ústavodárné shromáždění, které obsadil svými přívrženci. Dlouhodobé protesty, které vedly k tisícům zraněných a zadržených a stovkám mrtvých, nabývaly v průběhu tohoto roku na síle.

Vše vyeskalovalo v roce 2018, kdy Nicolas Maduro zvítězil v prezidentských volbách a udržel se tak dále u moci. Opozice a část mezinárodního společenství, včetně Organizace amerických států, však označili volby za nelegitimní. V opozici se mezitím jako vůdce vyprofiloval předseda Národního shromáždění Juan Guaidó, který se za masové podpory opozice prohlásil za jediného pravého reprezentanta Venezuely. Téměř okamžitě jej uznaly jako legitimního prezidenta Spojené státy americké, které mají s Venezuelou dlouhou dobu napjaté vztahy – především kvůli tomu, že Venezuela se označuje za socialistickou zemi a několikrát vyvlastnila mnoho podniků amerických investorů v zemi a také udržuje úzké vztahy s Ruskou federací a s Čínou. V průběhu protestů zároveň již dříve Obamova i Trumpova administrativa v různé míře uvalila na Venezuelu a její představitele sankce. V roce 2019 se dokonce spekulovalo, že Spojené státy uvažují o intervenci ve Venezuele a o nastolení Juana Guaida jako legitimního prezidenta v zemi.

Spojené státy následovala část mezinárodního společenství, včetně Evropské unie, která po protestech, které byly násilně potlačeny, uvalila na některé venezuelské činitele sankce. Dalším státem, který uvalil na Venezuelu sankce, byla například Kanada.

V posledních měsících ovšem Guaidova podpora silně upadá a protesty, které vrcholily v roce 2019 nepřinesly žádnou reálnou politickou změnu. Opozice není jednotná a veřejnost už nestojí pouze za Guaidem – poslední dobou se objevují mnohem aktivnější kandidáti, například Maria Corina Machado nebo Henrique Capriles. Mnoho lidí ve Venezuele se domnívá, že Guaidó promarnil svou šanci a po dlouhých protestech, které trvají již více než dva roky, už nevěří ve změnu.

Foto: Alexcocopro, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons