Při fotografování ledních medvědů v Arktidě zemřel francouzský novinář Jean Clair. Známý žurnalista připravoval reportáž o dopadech klimatické změny v arktickém regionu, přičemž chtěl na fotkách zachytit hladovějící lední medvědy. Právě to se však Jeanu Clairovi stalo osudným, když podcenil rychlost jednoho ze zvířat, které po něm náhle skočilo. Podle francouzské ministryně životního prostředí Élisabeth Borne jde sice o tragickou událost, která ovšem může přitáhnout více pozornosti k tématu zásadnímu nejen pro budoucí generace.
Background:
Arktida je považována za oblast nejvíce postiženou klimatickou změnou. Otepluje se dvakrát rychleji, než je globální průměr, což je způsobeno kombinací několika faktorů. Mezi nejvýznamnější činitele patří obrovská ozonová díra nacházející se nad Severním pólem, která v roce 2020 dosáhla rekordních rozměrů i přes globální snahu o snížení vlivu lidské činnosti na ozonovou vrstvu, a rapidní oteplování oceánských proudů přímo ovlivňujících teplotu Severního ledového oceánu. V září roku 2020 pokrýval led pouhých 3,92 milionu km², což je druhá nejnižší zaznamenaná hodnota od počátku měření v roce 1979. Za posledních 40 let tak došlo ke zmenšení ledové plochy o necelou polovinu (7,67 milionu km² v roce 1980). Led se zároveň ztenčuje – nejsilnější led, který má tloušťku až 3 metry, před půlstoletím tvořil až 16 % veškerého arktického ledového pokryvu. Nyní se však jeho podíl snížil jen na necelé jedno procento, což znamená úbytek až o alarmujících 95 %. Podle vědeckých odhadů by mohl všechen mořský led v Arktidě již do roku 2040 odtát.
Taková rychlost tání má ničivý dopad nejen na místní faunu a flóru, ale plynou z ní dalekosáhlé důsledky pro celý svět. Zvířata jako lední medvědi, mroži, sobi či polární lišky závratným tempem přicházejí o svá přirozená místa výskytu, což má vliv na velikost jejich populace. Konkrétně lední medvědi jsou z důvodu oteplování z některých oblastí úplně vyháněni – například v oblasti Beaufortova moře u severního pobřeží Aljašky a Kanady byl v posledních letech zaznamenán až čtyřicetiprocentní propad jejich výskytu. Zmenšení ledové plochy také dále zrychluje růst globální teploty. Led a sníh odrážejí několikanásobně více slunečního záření zpět do vesmíru než voda, čímž brání kumulaci tepla v atmosféře. Tání ledovců má rozhodující vliv i na zvyšování hladiny oceánů, což ohrožuje existenci tisíců ostrovů na celém světě a do roku 2100 může z domovů vyhnat necelou půlmiliardu lidí. V oblasti se navíc nachází obrovské, prozatím téměř netknuté, množství nerostných surovin; odhadem jde o 13 % světových zásob ropy a skoro o třetinu zásob zemního plynu. Na expanzi těžby do oblasti mají zájem zejména státy, které mají za polárním kruhem své teritoriální vody a výlučné ekonomické zóny. Jde o Rusko, USA, Dánsko, Kanadu či Norsko. Nebezpečí přináší také otevření nových cest skrz Arktidu pro nákladní lodě – zejména Rusko vidí velkou příležitost v celoroční prostupnosti Severní mořské cesty, která je nyní pro běžné nákladní lodě průplavná pouze několik dní v roce. Riziko pro životní prostředí je ale vysoké; námořní havárie (zejména úniky ropy) by mohly významně a nenávratně poškodit místní ekosystém.
Situací v Arktidě se zabývají státy a organizace na regionální i celosvětové úrovni. Na mezinárodní úrovni nebyl pro Arktidu přijat žádný celostní, všeobecně závazný dokument, jako je například Smlouva o Antarktidě. Tomu brání i Ilulissatská deklarace z roku 2008, ve které se pět pobřežních států Severního ledového oceánu shodlo mimo jiné na blokaci budoucích snah o vytvoření mezinárodního právního režimu pro Arktidu. Některé dokumenty se ale zabývají Arktidou alespoň částečně – patří sem například Rámcová úmluva o změně klimatu (přijatá na půdě OSN v roce 1992) či Mezinárodní kodex pro lodě působící v polárních vodách (IMO, 2015). Evropská unie ochranu arktického ekosystému označila za jednu ze strategických priorit v Sedmém Akčním programu pro životní prostředí, politiku dále tvoří i jednotlivá usnesení Rady a Parlamentu.
Foto: Jeremy Harbeck, Public domain, via Wikimedia Commons
